Asi by bylo přehnané říci, že nyní víme o Krkonoších vše, koneckonců, naše znalosti o nich se stále rozšiřují a prohlubují, nové objevy přicházejí, výzkum, a četní "hledači" hledají zapomenuté zprávy a kuriozity.
Určitě jsme však nyní schopni je přesně lokalizovat., uveďte zeměpisnou délku a šířku každého hlavního bodu, a díky satelitním měřením to dokážeme s milimetrovou přesností.
Nebylo tomu tak však vždy.. Sudety a Krkonoše – po staletí se tyto pojmy jen stěží rozlišovaly a název Krkonoš často zahrnoval celek. (nebo většina) Sudety – byly umístěny na různých místech, ale – což je uklidňující – ale vždy "někde ve střední Evropě". To není překvapivé, protože pro starověký svět, a tedy národy a kultury Středomoří, tyto hory leží "na konci světa", na periferii známého, na chlad, divoký sever, kde se toulal pouze hledaný jantar, kožichy, možná kovy. A pravděpodobně z toho vyplynuly hlavně cesty za jantarem, že lidé tehdy slyšeli o Krkonoších a Sudetech, tyto hory byly v těchto výpravách značnou překážkou. Ne nadarmo se jim hlavní trasy „jantarové stezky“ spíše vyhýbaly.
Jak se to obvykle stává, po šťastném návratu obchodníků – často připomínají spíše dobrodruhy než vážené obchodníky – hlásili svá dobrodružství, jistě také zveličování a přibarvování obtíží a nebezpečí cesty. Tyto hory se proto od počátku netěšily dobré pověsti.
Jejich sláva však musela být značná, protože ve 2. sv. n.e. Umístil je alexandrijský geograf Claudius Ptolemaios, se jménem Sudeti Montes, na své mapě východního Německa a Sarmatie, avšak pohybující se hodně na západ. Tato chyba přetrvávala ještě dlouho poté, mapu Ptolemaia, opakovaně publikován a přepracován, byla nezbytná po staletí (a asi jediný) zdroj geografických znalostí o této části Euopy a to až na konci …….
středověk, nebo spíše na počátku znovuzrození, objevily se nové kartografické studie těchto oblastí, obsahující i závažné chyby. Reálné znázornění terénu samozřejmě vůbec chybí: hory byly označeny symboly "mohyly", hřebeny se libovolně protahovaly, řeky tekly "jak chtěly", a umístění měst se ani zdaleka nepodobalo pravdě. Také nebyly uvedeny žádné výšky, nanejvýš nejvýznamnější vrcholy byly označeny větší mohylou. Tak tomu bylo například na mapě kardinála Mikołaje z Kuzy, vydáno v 1507 r. v Římě, navíc na základě Ptolemaiovy mapy, ale rozšířil se do zemí Polska, Litva a Rusko.
Publikováno pouze v 1544 r. Basilejská mapa Slezska, obsažené ve slavné Cosmographiae universalis Libri VI, v níž, zapleteni do autentické tradice víry spisovatelů, popisují obyvatelnou situaci všech částí světa, své vlastní pochybnosti… Autore Sebastiano Munstero zkusil, i když úplně špatně, mapa Slezsko a Sudety.
Na prvním, i když také mohyla a divně hledící k nám – protože je orientován na jih – mapy Slezska a Sudet jsme si na zveřejnění museli počkat 1561 r. mapy Martina Helwiga. Na této mapě můžete jasně vidět Sněžku (ale žádné jméno), a Krkonoše popisované jako Riesengebirge, z měst se na druhé straně nacházela pouze Jelenia Góra a Trutnov.
Tyto mapy samozřejmě ilustrovaly tehdejší stav znalostí o této oblasti, a to zase odráželo míru znalostí a zájmu místních obyvatel o hory.
Obvykle byly horské oblasti osídleny nejpozději, byly naučené a zvládnuté nejdéle. Vysoké hory vlastně dodnes zůstaly jedinou oporou (nepočítaje hloubky vody a polární oblasti) pro průzkumníky, hledající, ne-li panenské pozemky, alespoň prvovýstupy nebo cesty, na kterém ještě nestála lidská noha.
Ani v Sudetech tomu nebylo jinak, a hlavně v té nejvyšší části – Krkonoše. Osídlení v této oblasti se objevilo mnohem později než v údolích a podhorských údolích nebo nižších pásmech. Archeologické nálezy sahají až do paleolitu, ale na jejich základě lze soudit, ten člověk sem chodí jen čas od času, ale rozhodně neexistovala žádná forma trvalého osídlení.
Můžete také předpokládat, že by sem mohli jít postglaciální lovci mamutů, a dokonce v těchto oblastech žijí (protože jejich stopy byly nalezeny v jeskyních jiných sudetských pohoří), ale není to potvrzeno.
Trvalé osídlení v Sudetech se objevilo až na přelomu doby kamenné a doby železné, a souviselo to s lužickou kulturou. V oblasti Jelenia Góra již tehdy jistě existovala osada, ale hory byly stále prázdné, zarostlé nekonečnými lesy. Pouze v Kladském údolí, možná Kamiennogórska a Jeleniogórska, a jistě v podhůří a podhůří se rozvinulo osídlení související s obchodními cestami, obvykle vede údolími řek.