Specifičnost krkonošského klimatu, vyčnívající z ostatních sudetských oblastí, vyplývá to především z vyšších nadmořských výšek, významné relativní výšky a zeměpisná poloha hlavního hřebene. Krkonoše mají místní horské klima ovlivněné rysy oceánského klimatu (Atlantik). Charakterizují ho: nízká teplota vzduchu v zimě (zima je dlouhá a mrazivá, léto krátké a chladné), časté mraky (orografická bariéra) a mlha (zejména ve vrcholných hrách), vysoké srážky (jeden z nejvyšších v Sudetech), silné větry (typ phen, fouká na jaře a na podzim, může překročit rychlost 100 km/h), výrazné výkyvy teploty vzduchu během dne i v průběhu roku, náhlé změny počasí. Je to také typické (v případě horského klimatu) proměnlivost klimatických prvků s nadmořskou výškou.

V Krkonoších jsou čtyři klimatická patra: středně teplá (níže 600 m n.p.m) s průměrnou roční teplotou vzduchu nad 6 °C, středně chladný (600-960 m n.p.m) s průměrnou roční teplotou vzduchu 6-4°C, chladný (960-1120 m n.p.m) s průměrnou roční teplotou vzduchu 4-2 °C a velmi chladným (výše 1120 m n.p.m), s průměrnou roční teplotou vzduchu pod 2 °C.

Klima ovlivňuje prvky životního prostředí: půda, vegetace a zvířata, a určuje tak průběh krajinných úrovní v horách. Nejvýraznější vliv klimatu na svět živé přírody se projevuje ve výšce horního okraje lesa, která v Krkonoších probíhá v nadmořské výšce 1250 m n.p.m. (v nejvyšších polských horách, Tatry, je to? 1550 -1600 m!). Snížení výšky krajinných úrovní oproti Tatrám dokazuje drsné podnebí Krkonoš a vliv oceánských rysů.