Až na přelomu staré a nové doby, tak v období římského vlivu, osídlení se začalo tlačit do horských údolí, což souviselo s rozvojem obchodu. Tyto oblasti byly osídleny předslovanským obyvatelstvem, které se po stěhování národů vyvinuly v raném středověku slovanské kmeny. Bylo prokázáno odsouzení, že oblast až po Krkonoše obývali bo-holiči, ale je to koncept, který byl zpochybněn mnoha výzkumníky, kteří věří, že Bobrzanie měli svá místa (jestli vůbec) mnohem severněji, přes střed Bóbr, a tady by se možná mohli dostat do Bieżuńczanie ze západu, a od východu Trzebowianie, ale s největší pravděpodobností zůstaly Krkonoše neobydlené.

Může být proto přijata, že Krkonoše zůstaly neobydlené až do 10.–11. století., kdy se začaly formovat základy polského státu. V té době jejich oblast patřila wleńským kastelánům, tak správní centrum regionu bylo docela daleko na severu. A právě se zámkem ve Wleńi je spojena nejstarší známá cesta přes Krkonoše – Česká cesta, která vedla z údolí Kamienna, od ústí Kurzacké Strugy, k pramenům Labe a dále do Čech, w rejon Rokytnic nad Jizerou. Starším a rušnějším přechodem byla bezesporu Lubawská brána na východním konci Krkonoš, což je plně pochopitelné, s přihlédnutím k dostupnosti oblasti a vesnic ležících na této trase po staletí. K těm stejně starým, možná ještě starší spojení byla Babia Ścieżka, tvoří součást pozdější Slezské cesty, zčásti využívaná zcela soudobou Slezskou cestou. Vedla k Dobrému prameni poblíž Grabowiec, považován za místní předslovanské kultovní centrum, a pak do Równie pod Śnieżkou (pramen Bílého Labe) a dále na Vrchlabsko.

Dále prochází Krkonošemi, ale později, fungující až od konce středověku, bývalý: Průsmyk Okraj – spojující těžbu Kowary s těžbou Svobodou nad Úpou, Celní silnice přes Karkonoský průsmyk a Szklarskou silnici spojující ocelárny ve Szklarské Porębě a Harrow (ta druhá nabyla na významu vlastně až v 18. století.).

Po nejstarších cestách Krkonoš, může být viděn, že na rozdíl od většiny pohoří nepřekročili hřeben s průsmyky, tedy na místech, která se zdají přirozeně nejdostupnější. Přece a Česká cesta, a Babia stezka (dále Slezská cesta) dělali to na zdánlivě náhodných místech, a přesto oprávněné. Česká stezka zamířila k prameni Labe a dále podél řeky – a horský hřeben v této oblasti nebyl zalesněn, bylo to nad horním okrajem lesa, podobně jako Równia pod Śnieżką, zatímco krkonošské průsmyky byly tehdy skryty v lesích a zdola téměř neviditelné. Szklarska Droga je zde nejlepším důkazem, který přehlížel svahy Wysokie Grzbiet v Jizerských horách, a sestoupila do Harrachova, porazila rychlou Jizeru. Szklarska Pass ještě nebyl znám jako pohodlnější průchod v této oblasti.

Podobně tomu bylo i ve východní části Krkonoš, kde Stará celni cesta vchází z české strany do hřebene Lasocki, a dále na jih vede Stará železná cesta. Jsou stopou někdejších spojení těžebních center na obou stranách hranice..

Každopádně komunikace přes Krkonoše byla v té době špatná, a kontakty z obou stran – Štíhlý. Vlastně od počátku byla hranice stanovena na hřebeni Krkonoš: první mezi Polskem a Českou republikou, pak vévodství Świdnica-Jawor a Čechy (fungující i tehdy, při vstupu do zemí Koruny české a habsburské monarchie), pak prusko-rakouský, Německo-československý a opět polsko-český. Hranice byla trvalá a kromě minimálních korekcí se v tomto regionu v průběhu staletí nezměnila. Hlavní obchodní cesty se na dálku vyhýbaly nehostinné divočině. Spory trvají dodnes, nebo kníže Bolesław Krzywousty, vedoucí dovnitř 1110 r. odvetná výprava v ČR, překročil Krkonoše nebo minul Lubawskou bránu. Tuto pasáž popisuje Gall Anonymous ve své Kronice, ale takovým záhadným způsobem, že nemůžete zjistit pravdu.

Už tento jeden příklad to dokazuje, že na počátku 12. stol. přes Krkonoše nebyly frekventované průjezdy, a jejich překročení byl zvláštní jev. Zahrnutí popisu této události do Kroniky Galla Anonyma z toho učinilo důležitou skutečnost, rovnat se (v našem měřítku událostí, samozřejmě) Hannibalův přechod Alp.

Jelenia Góra již tehdy existovala, i když na trochu jiném místě, případně i Kowary, ale nejstarší vesnice na úpatí Krkonoš (Sosnowka, Podgórzyn, Piechowice, Miłków, Miszkowice) se objevily nejdříve na konci 13. století. Zbytek si musíte zapamatovat, že první osady byly malé a nižší než nynější, v Jelenohorském údolí. Až později, jak se vyvíjí, vtlačeny do Krkonoš údolími potoků.

Proto musí zcela běžně vyvolávat pochybnosti, a možná až příliš nekriticky příběh Dobrého jara a kaple nad ním, který byl údajně postaven na přelomu 12. a 13. století., což mělo být potvrzeno datem na oltáři, který již neexistuje. V té době ještě v okolí nebyly žádné osady, a te, která existovala, neměl kostely. Síť venkovských far se ve Slezsku rozvinula až na počátku 14. století. Kde by se tedy na tak odlehlém a neobydleném místě postavila kaple a kdo by ji provozoval?? Zprávy o jeho vzniku na počátku 13. století nejsou příliš jisté., a některé až po husitských válkách, tak kolem poloviny 15. stol.