Květena Krkonoš je jednou z nejbohatších a nejcennějších v Sudetech, byla však již výrazně proměněna lidskou činností. Krkonoše, i přes nepříliš působivou výšku, mají jasně tvarované a rozmanité podlahy rostlin. Vzhledem k drsnému klimatu se tato patra nacházejí dokonce o několik set metrů níže než v jiných vysokých horách, například Tatry. Obvykle čím vyšší je podlaha, čím lepší je stav ochrany původní přírody, ale neodpovídá to úplně pravdě, protože právě v Krkonoších jsou apikální a hřbetní části snadno přístupné a člověk je již významně zpracoval; po dlouhou dobu doprovázejí lidská sídla a cesty četní zástupci synantropní flóry.

Piemontské patro (do výšky cca 500 m n.p.m) se prakticky kompletně proměnila, proměnila v orná pole a louky, jen s malými smíšenými pařezy.

Nižší horská úroveň (do výšky cca 1000 m n.p.m) dříve to byly smíšené lesy, s převahou buku, nyní většinou nahrazeny smrkovými lesy. Původní fragmenty spodního horského lesa jsou nejlépe zachovány v oblasti Chojnik a vodopádu Szklarki (oba jsou chráněny v enklávách Krkonošského národního parku).

Horní horské lesní patro (do výšky cca 1250 m n.p.m) byly husté smrkové lesy, dříve nahrazeny člověkem vysazenými smrky, často ze semen nížinných odrůd, a proto není přizpůsobena obtížným půdním a klimatickým podmínkám. To se mimo jiné stalo příčinou jejich snadného zničení v důsledku ekologické katastrofy, ke kterému došlo v západních Sudetech koncem let 70. a to vedlo k vyschnutí téměř celého horního horského lesa a značných úseků horních lesních částí nižší horské oblasti. Zdejší lesy jsou léta vystaveny průmyslovým emisím z četných českých lesů, německy a polsky (Turoszów) hnědouhelné elektrárny. Sloučeniny síry, které vydávají, v kombinaci s vydatnými srážkami dávají kyselé deště. Oslabené smrkové porosty padly za oběť masivně se vyskytujícímu indexu modřínu. Larvy tohoto hmyzu jedí mladé jehly, což vede k usychání vzrostlých stromů. Na horní hranici lesa nabývají smrky zakrslé, často s vlajkovým zvykem, utvářeny zde převládajícími větry. Doprovázejí je typické horské druhy, například bříza karpatská, Slezská vrba, horský popel.

Reakcí na ekologickou katastrofu sudetských lesů byl vznik Lesní genové banky v Kostrzyce, ve kterém se sbírají semena druhů charakteristických pro sudetské horské lesy. Spuštěno v 1995 r. moderní zařízení bylo vybudováno z ekologických fondů s významným finančním přispěním Světové banky.

Ještě vyšší (do cca 1450 m n.p.m) dosahuje až na dno horské borovice, v nichž převládají náplasti tohoto druhu borovice horské a byliny- a pastviny, a nad ním je pouze subalpínské patro (halne), dominují bylinné druhy a skalní lišejníky. Kromě toho je to bylinná a keřová vegetace, která je druhově nejbohatší a mezi nimi je nejtypičtější horská, chráněný, a dokonce i endemické odrůdy. Velmi zajímavá jsou také vrchovištní slatiny s malými jezírky.

Svět zvířat je skromnější, a to je způsobeno skutečností, že do Krkonoš pronikají lidé odedávna, v minulosti poměrně hustě osídlené, a před tím zbaveny lesů pro potřeby průmyslu. Proto se zde velcí predátoři již několik století neobjevili – jen místní jména jsou po nich stopy, například Medvědi, Wilcza Poręba, Gawry. Jelenů je však hodně, divočáci a menší savci níže. Svět ptáků je bohatý, a především bezobratlí, mezi nimiž jsou nejvíce chráněné a endemické druhy. Nejzachovalejšími přírodními oblastmi Krkonoš jsou v současnosti přísné rezervace a podhůří Lasocki Grzbiet (údolí Złotna a Srebrnik).

Přírodní hodnoty Krkonoš, takže jejich geologická stavba, topografie s jasně viditelnými prvky ledovcového reliéfu, svět rostlin a zvířat vytvořil, že již v 1933 r. Vznikly zde první přírodní rezervace včetně postglaciálních kotlů a mnoha přírodních památek, většinou kameny. Po 1945 r. některé přírodní rezervace byly zachovány, a od 1 leden 1959 r. Karkonoski národní park zahájil svou činnost, jehož vedení a muzeum se v současné době nachází v Jelení Hoře-Sobieszów, na úpatí Chojniku. Pokrývá to 5549 ha, počítaje v to 1717 ha v přísných rezervách. V 1963 r. Vznikl český Krkonošský národní park s rozlohou 38 500 ha, z toho cca 7500 ha se nachází v přírodní rezervaci.

Navzdory přijatým krokům však zhoršování přírodního prostředí Krkonoš pokračovalo, až do ekologické katastrofy po celá léta 1978-1985. Proto to bylo, že hlavní zdroje znečištění a nebezpečí byly mimo hranice chráněných oblastí. Paradoxně, pouze hospodářská krize v Polsku a České republice a kolaps NDR měly pozitivní dopad na životní prostředí, což umožnilo kontrolovat situaci v Krkonoších. V současné době se zdá, že, že největší hrozbou pro ně jsou na obou stranách hranice příliš ambiciózní plánované a realizované investice do lyžování a sportu.